Zato mamka, ta si stěžovala v jednom kuse. Nejdřív že prý ji bolely prsa. Pak ji zase bolely záda. No co si jeden člověk všecko nenavymýšlí? Ještě, že jí nebylo zle a nemusel jsem snášet nějaké vlnobití, to by mi fakt kazilo den.
Někdy před půlkou mého prenatálního pobytu měla ale mamka moc špatnou náladu. Vyšly špatně nějaké testy z krve a musela čekat 14 dní na genetický ultrazvuk do Zlína. Byla z toho pěkně zdeplá, prý měla strach, že budu mít rozštěp páteře nebo co. Já a páteř na dvě půlky? Taková drzost. Nechápu, že si někdo mohl dovolit šířit takové fámy. Schválně se podívejte na fotku, co mi dělali v den odběrů - takto vypadá člověk s rozštěpem páteře? To si tedy nemyslím!!!
Vyšetření ve zlínském Prediku bylo naplánováno na 1.12.2008 a vyšetřoval nás MUDr. Petr Polák. Mamka byla dost ráda, že ji hned z kraje uklidnil, vyptal se na vývojové vady v rodině, mrkl na ten pomlouvačský cár papíru a prohlásil, že jsem určitě OK. No ještě aby ne. Stejně mě pro jistotu celého důkladně prohlédl a dovolil si nahlédnout i do mých intimních partiích. Naši byli totiž děsně zvědaví, co jsem zač. Jejich zvědavost tedy pan doktor ukojil slovy "Je to chlapec." Což byl pro naše trochu problém, protože to znamenalo, že pro mě nemají jméno. Kdybych byl holka, mohl jsem být klidně i čtyřčetem, ovšem na poli chlapeckých jmen z nějakého důvodu tápali. Nakonec byl ale taťka rád, protože prohlásil, že ON bude mít syna, na rozdíl od jiných příbuzných či kolegů, kteří mají doma 2, někteří dokonce i 3 dcery. A takto jsem v den vyšetření vypadal. Naši chtěli i 3D barevnou fotku, ale tolik radosti v jednom dni jim není třeba. Pěkně jsem si zakryl rukou obličej - taky nemusí mít všechno, co vidí.
Ovšem ti když si něco zamanou, tak s nima není k vydržení. Hnedka nás objednali na speciální 3D ultrazvuk, jehož cílem bylo pouhé kochání se mojí osobou. No když to berou takhle, tak se jim možná ukážu v celé kráse, ještě uvidím.
O den později jsem absolvoval výlet na koncert Alice Coopera do Brna. Cesta tam měla jeden zoubek na kráse a to panelovou dálnici před Brnem. Mamka měla už pomalu strach, že mi bude muset koupit taky lístek - drncalo to, že jsem málem vypadl ven. Ale musím říct, že koncert byl fajn, hezky se u toho podřimovalo. Na začátku teda byla nějaká šílená předkapela s hlasitýma bicíma. Na to jsem trochu zapařil a pak si řekl, že při Alicovi hodím trochu šlofíka, ať jsem fit na zpáteční cestu - co kdybych přece jenom musel vystupovat, že jo... Zpáteční cesta byla ale v pohodě, mamka zadřímla, zastavili jsme se v Mekáči a strýc Saly se rozhodl dovézt tetě Lence jako suvenýr milkshake. Chvilku vymýšleli, jak zařídit, aby se po cestě neroztopil a pak někdo (no, byla to mamka, ale Salík i taťka si myslí, že to byl jejich nápad) vymyslel, že shake připevní na zadní nárazník auta. Nebudu vás napínat, moje mamka má výborné nápady, takže s taťkovou sadou lepicích pásek a jejich společnou šikovností se jim podařilo nápoj přepravit až ke šťastné spotřebitelce. No řekněte, jestli to nepřipevnili božsky.
